Pavouk nad záclonou, Komár nad mojí hlavou kterýho jsem se snažila několikrát trefit ale samozřejmě uletěl a Šílená beruška která krouží kolem světla a neustále mi otravuje život!

11. října 2010 v 21:39 | Eipy |  Příběhy
Tak jsem se dokopala k napsání příběhu. Teda já jsem chtěla napsat už dávno ale v Explorelu mě to vždycky vyhodilo :/ Ale mám námět na další příběh na víc dílů! Jmenuje se to MIND CONTROL a mám napsanej už jeden díl :D

Ale zpět k věci. K tomuhle příběhu mě inspirovala jedna situace, která se mi dnes a denně pořád stává. Souvisí to s mojí představivostí a vysvětluje to jednu moc důležitou věc :P (Vymyšlený příběh)


   Už dlouho se mi do hlav vkrádá myšlenka, že nic se neděje bezdůvodně. Například: Máte domluvené rande, moc se vám tam nechce a tak se trochu loudáte, protže máte ještě pár minut čas. A když se konečně doloudáte na předem určené místo, nikde nikdo. Čekáte. Pět minut, deset minut, dvacet minut..Nikde nikdo. Seberete se a odejdete domů. Večer se s dotyčnou osobou bavíte a ona vám vyčítá, proč jste nepřišli. ,,Já tam byla!" bráníte se. Ale ta osoba taky tvrdí že tam byla. Potom zjistíte, že ta osoba tam byla, ale o kousek dál. Kdyby jste šli předtím rychleji, potkali byste se a teď byste byli spolu. Ale vy jste to neudělali, což znamená, že to tak někdo chtěl. Možná vaše instinkty, nebo to byl prostě osud. Je vám prostě jasné, že z toho už nic nebude. 
  
To ale jen úzce souvisí s tím, co se mi každý den stává. Přijdete vyčerpaní z domu, lehnete do postele s knížkou v ruce, pár hodin si čtete, potom úkoly, počítač, Facebook a v tom přijde ten zlom! Na počítači už je vážně nuda a vy začínáte vnímat okolí. Všimnete si pavouka nad záclonou, otravuje vás beruška, která krouží kolem světla, bzučící komár. A opět vás přepadne ta myšlenka, že nic se neděje bezdůvodně. Prostě víte, že oni tu nejsou bezdůvodně. Jsou tu za nějakým účelem - špehovat vás! Možná tyto špehy vyslal nějaký kluk který po vás tajně toužím a snaží se vás poznat tímto nevhodným způsobem. Možná je to váš největší nepřítel, který vás chce nějak ztraonit, ale možná je to váš kamarád, který má jenom o vás starost, a tak vás hlídá. Ať už to je kdokoliv, já nechci být špehována! A tak začíná demoliční akce..


   Prvně komár, protože od něj hrozí, že by mě v noci mohl pokousat a moje krev by mému špehu mohla k něčemu posloužit. Na žluté zdi sedí malý, odpudivě vypadají tvoreček - který si říká komár. Touží po vaší krvi a vy po jeho smrti. Popadla jsem papírový kapesníček, rozprostřela si ho na dlaň a přiblížila jsem k místo komárova útočiště. Připravit....PLESK! Cítíte vaši dlaň, jak se rozplácla na tvrdé zdi. A komár? V pohodě si sedí o kus dál. Ještě jeden pokus, taky neúspěšný. Komár zmizel. Je klid. Jenom ten pavouk nad záclonou mě rozčiluje. O několik minut později se ale komár znovu ukazuje. A hele! Na stejném místě jako předtím! A proč taky ne, když tam na mě má vynikající výhled... Znovu jsem si do dlaně rozprostřela kapesníček. Tentokrát jsem cítila, že ho zneškodním. PLESK ! A je po něm. Na zdi zůstal trošek krve. ,,Sakra! Už někoho bodnul" To nevadí, hlavně že je po něm.

   A co s pavoukem?? Každý ví, že mám z pavouků nehorázný strach. Dobrá léčka. Pavouků se ani nedotknu, natož je zabít. Bojím se, že se mi pomstí. Ve větším provedení a hojnějším počtu.. ,,Tatí!" zavolám a poprosím o "brigádu" Za nedlouho přijde tatka s plácačkou na mouchy. Zachviličku je po pavoukovi. Ale co se nestalo! Najednou kolem mě lítá mol! Naštěstí si sednul na skříň a taťka ho taky plácnul. Pff dva špehové?? A zase tam, kde na mě vidí?? Podezřelé, hm?

   A co beruška? Ta stále uniká. Schovala se mrcha, takže pořád nejsem v úplném bezpečí. Strašný pocit. Ale kdo za tím vším stojí? Kluk? Nepřítel? Kamarád? 
Mám takové tušení, že ten člověk nevidí nejenom moje tělo, ale i mojí mysl. Dokáže číst moje myšlenky. Stejně si myslím, že to je jeden ze dvou kluků. Dávala jsem si chviličku všechno do souvislostí, ano určitě je to on! Ten kluk, vysoký, tajemný, černovlasý. Cítím z něj tajemno. Hned zítra se ho na to nenápadně zeptám...

   Další den jsem ho hledala. On ale nikde. Ani ve škole, ani nikde venku nebyl. Asi to byl vážně on. Kdo ví, Ale proč by najendou jen tak zmizel? Je v tom magie, tajmno, nadpřirozená síla.. Ať je to jak chce, už se v tom nebudu pytvat. Všichni hmyzí "kamarádi" už zmizeli. Od mého myšlenkového pochodu uběhlo několik dní. On se ukázal, tak nějak se na mě žulil, ale já jsem za ním nešla. Chci si totiž v mysli udržovat ten malý kousek magie, který jsem objevila...



KONEC

PS. Je to magorovina a určitě je tam hodně chyb, nechce se mi to číst. Psala jsem to celou Teorii velkýho třesku.. Uff, veledílo :D
 


Komentáře

1 Haňul Haňul | Web | 11. října 2010 v 21:44 | Reagovat

Možná to je magorovina, ale mě se to strasně moc líbí :-) Krásný :-) A s pavoukama sem na to úplně stejně :-D

2 14laura 14laura | Web | 11. října 2010 v 21:46 | Reagovat

Pěkný=DDDDDD

3 fantasy-story fantasy-story | Web | 11. října 2010 v 21:49 | Reagovat

Jé díky :) Tak to musíte být stejný magoři jako já :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama