Březen 2011

Vyndavání stehů

29. března 2011 v 23:14 | Eipy |  Dokument: Rovnátka
Týden se stehama byl k nevydržení..Stehy mi neuvěřitelně vadily a štvaly mě. Pořád. Vadily mi při jídle, nemohla jsem skoro otevřít pusu, čištění zubů byla taky "zábava". Ale nic mě nebolelo, jenom to bylo otravný :)
Nemohla jsem se dočkat dneška, až mi stehy vyndají. A rozhodla jsem se to sepsat jako "příběh" :D

Netrpělivě jsem zkontrolovala displej mobilu..11:15..ještě pět minut a konečně vypadnu! Dál jsem čekala v zadní lavici a snažila se vnímat výklad o rozšíření rocku v Anglii. Stejně o tomhle tématu všechno vím. 11:20! Konečně! Zvedla jsem ruku, zeptala se jestli můžu jít a učitelka po shlédnutí hodinek usoudila, že můžu odejít. Opustila jsem třídu, vyběhla čtyřicet schodů do třídy pro kartáček a pastu a zapadla do umýváren. Na namočený kartáček jsem nanesla zářivě bílou pastu a začala čistit. Stehy mi daly vážně zabrat, ale zvládla jsem to. Vypláchla jsem si pusu a o několik minut později jsem už byla pryč z té nudné budovy.
Čekárna...pár židlí seřazených u žlutě natřené stěny, malý stoleček s ještě menší židličkou pro malé děti, věšák, okno, zrcadlo, pár obrazů a informačních letáků, co visely na zdi a hlavně tipický zápach, který si vybaví každý když se řekne nemocnice. Ve dveřích jsem se srazila se sestřičkou, která právě šla na oběd. Hmm fakt super..Bude jí to trvat aspoň dvacet minut. A zubař v ordinaci také nebyl..
Po dlouhém čekání, konečně někdo otevřel dveře. Zubař! Vyptával se mě na různé otázky, jestli mě to bolelo a tak. On je docela zvědavý a s naší rodinou se zná celkem dlouho. Potom zaplul do ordinace a my čekali na sestru. Někdo otevírá dveře..a! Byli to nutiči zboží! Myslela jsem že je zabiju! Drzě mě předběhli a vlezli do ordinace místo mě. Nutili mu tam nějaký nástroje nebo co já vim. A potom když se sestřička konečně vrátila z oběda, připojila se k nim a něčemu se tlemili. Po asi půlhodinovém čekání je konečně vykopli a já jsem se nemohla dočkat až stehy budou venku.
Posadila jsem se do křesla, otevřela pusu, zubař si vzal pinzetku a nůžky a sestřička držela zrcátko. Šmik. A steh byl venku. Nic mě nebolelo, ani jsem nezaregistrovala, že už něco vyndal. Šmik a druhý steh venku. Zubař si odložil své nástroje a já překvapeně řekla:,,To už je celý?". A ano, bylo to všechno. Z dásně mi ještě tekla trošičku krev, ale nic mě nebolelo.
K obědu jsme měli rybí file a vařenou zeleninou a bramborama. Uá! Cítila jsem se jako člověk co měsíce nejedl. Oběd jsem doslova hltala a nevadily mi žádný trapný stehy!

14.dubna jdu na další osmičku..držte mi palce ať jde vše hladce jako teď :)

Transformace v upíra

25. března 2011 v 17:26 | Eipy |  Nezařaditelné
Včera v noci jsem se děsně nudila..Šla jsem spát až ve dvě, protože se mi nechtělo spát a nemusela jsem do školy. tak mě napadlo, vytvořit si z nějaký svojí fotky upíra. Je to dělaný ve PhotoFiltru (PS je děsně nepřehlednej) a je to můj první pokus, takže buďte schový(í)vaví :D

Z neznámých důvodů fotka vymazána :P

Jop, ta divná holka na fotce jsem já :)

První osmička venku

23. března 2011 v 12:46 | Eipy |  Dokument: Rovnátka
..Chtěla jsem vám sem dát nějakej obrázek osmiček, ale ušetřím vás toho :D když si na googlu zadáte "zuby moudrosti" vyjedou tam pěkný nechutnosti. Jako například pusa a v ní díra od osmičky..Humus :D

Takže jak ten celý zákrok probíhal?
Posadili mě do křesla a píchli mi injekce. Nevím to jistě ale zdá se mi že dvě do tváře a jednu do dásně. Ty do tváře jsou jako očkování, jenom to trošku píchne a ta do dásně je taková zvláštní. Prostě cítíte takový tlak u zubu. Nebolí vás to, ale je to nezvyk a můžete se trochu vyděsit :)
Za chvilku přestanete cítit obličej. Já teda pravou půlku obličeje, nemohla jsem ani zavřít oko a hejbat s obočím. Nářez! :D

Pokračování v celém článku :)

Termín vyřezávání osmiček

17. března 2011 v 23:14 | Eipy |  Dokument: Rovnátka
Z předešlých článků si možná pamatujete že chci a potřebuju rovnátka..a že jsem byla na prohlídce a na rentgenu. Zubařka mi řekla, že mi budou muset vyřezat všechny osmičky, že by mi stejně rostli blbě a křivili už narovnaný zuby a museli by se vytrhnout. Taky mi řekla, že mám prej v puse děsně moc kazů. Poslala nás pryč a řekla ať zavoláme až budu mít osmičky vyrvaný a zuby opravený...

Tákže..na tom spravování zubů jsem byla. Děsně jsem se bála, ale nakonec mi vrtal jenom dva zuby. Na jednom jsem měla kaz a v druhym mi vypadla plomba (nebo blomba? :D). Takže to nebylo tak strašný, jak zubařka říkala. Asi má smysl pro drama nebo neim co :D Zubař mi našel ještě jeden malej kaz, ale tam mi budou dávat bílou plombu někdy v dubnu nebo neim kdy :)

Včera jsem byla venku a přišla mi sms od mamky, že v úterý v 11 jdu na chirurgii a tam mi vyřežou první osmičku! Docela se bojim ale zároveň se i těšim. Já vim, jsem idiot když se těšim že do mě budou řezat a budou mě zašívat, ale prostě zažiju něco novýho! Četla jsem nejrůznější diskuze, u každýho se to hojí jinak. Já vám potom popíšu můj případ :) A až mi vyndaji stehy, tak hned asi půjdou na další osmičku..a pak na další a pak na další. A pak mi v rovnátkách už nic bránit nebude :)

Zbavit svět kuřáků...

16. března 2011 v 19:23 | Eipy |  Já a zase Já
Poslední dobou přemýšlím nad nepřemýšlitelnými otázkami. Například: Jak vznikl vesmír? Bude vážně konec světa? Co je po smrti? Co je mým životním posláním?

A právě mé životní poslání mi nahrálo k tématu kouření..Dlouho (cca půl roku) jsem přemýšlela, jakou cestou bych se měla vydat. Jestli dobro, nebo zlo, nad tím jsem ani neuvažovala. Jasně u mě vede dobro. Ale jak dobro zhmotnit?
Uvědomila jsem si, že znám strašně moc lidí, co kouří. Spolužáci, taťka, strejda, když jdu městem potkávám strašně moc lidí s cigaretou v hubě/ruce. Je to vážně nechutnej zlozvyk. Proč lidi kouří? Přináší cigarety něco dobrého??

...Sepsala jsem seznam věcí, proč by lidi neměli kouřit...
• Cigarety požíraji strašně moc peněz (kdyby taťka nekouřil, můžeme jet k moři)
• Člověk po nich smrdí
• Žloutnou mu zuby
• Ničí si pleť a nehty
• Cigarety ničí životní prostředí
• A spousta dalších důvodů

Řekněte mi jeden důvod proč kouřit a dám vám pokoj..většinu lidí z mého okolí přesvědčuju ať nekouří. U jednoho kámoše se mi to povedlo :) Ale co ti ostatní? Já vim, ze závislosti neni snadný se dostat, ale kdyby aspoň chtěli přestat kouřit! Ale né, radši si budou kazit zdraví, než aby cigaretám řekli ne. Ale to by potom byli v partě "srabové" co se bojí kouření! Bože kde tahle společnost skončí..?

Podzim v lese

13. března 2011 v 14:08 | Eipy |  Ostatní
Já vim, dlouho jsem tu nebyla a bla bla..ale radši jdu ven nebo si jen píšu s lidma..stejně nemám žádnou inspiraci na články..Ale tenhle týden (nebo minulej? ztrácim paměť :D ) jsme psali slohovku. Líčení krajiny. A já si vybrala podzim v lese. Neni to nic moc, protože jsme ani nepsali přípravu, ale to je jedno. Aspoň něco po dlouhý době zase napíšu :D

Obula jsem si tenisky, popadla blok a tužku a zamířila do lesa. Byl zrovna vlhký podzim, čas, kdy se zvířata ukládají ke spánku, ptáčci přestávají cvrlikat a odlétají do teplých krajin, všichni se připravují na dlouhou tuhou zimu.
Chvilku jsem bloudila lesem, potom jsem si našla místečko na uschlém pařezu, zavřela jsem oči a vnímala les jinými smysly. Cítila jsem vůni deště a ranní vláhy, zaposlouchala jsem se do notování ptáčků, občas jsem slyšela dusot kopyt tlumený o měkký koberec z mechu, to asi srnky hledali něco k snědku, nebo padání šišek do trávy.
Otevřela jsem oči a rozplývala se nad tou krásou. Úplně jsem zapomněla na obrovská hlučná města. Všechno bylo tak uklidňující, tak čisté. Pozorovala jsem listnaté stromy, jak se kymácí ve větru. Většina jejich červeně zabarveného listí už opadala a zůstala na zemi, ale sem tam se nějaký zelený nebo žlutý lísteček udržel na větvích. V měkkém zeleném mechu rostly houby. Zahlédla jsem dva hříbky s hnědými hlavičkami, kteří rostli těsně vedle sebe. Po chvíli jsem si všimla zeleného kapradí, na kterém ještě zůstala rosa, takže vypadalo, jako by bylo pokryto diamanty. Po udusané cestičce přeběhl chlupatý zajíc, který si v tlamičce nesl trs trávy, asi se připravoval na zimu. Zvedla jsem hlavu a zadívala se do barevných korun stromů. Udivovalo mne, jak příroda dokázala něco takového vykouzlit. Přirovnala bych to k pohádce. Na jedné z tlustých větvích starého dubu se usadila rezavá veverka, která louskala ořechy, Její huňatý ocas byl skoro dvakrát větší než ona sama. Po chvilce jí z louskání vyrušil černý datel s červenou čepičkou. Pozorovala jsem ho, ale pak mě zaujalo nebe. Bylo krásně modré, bez mráčku. Slunce ozařovalo větve, přes které dopadal stín na barevnou zem.
Mohla bych tam ještě dlouho sedět a kochat se krásami lesa, ale zatáhlo se a já musela domů. Všechno jsem si zachytila do svého bloku, takže mám na tohle místo krásnou vzpomínku.

Určitě je v tom spousta chyb, nechtělo se mi to znovu číst...Užijte si den :)