Podzim v lese

13. března 2011 v 14:08 | Eipy |  Ostatní
Já vim, dlouho jsem tu nebyla a bla bla..ale radši jdu ven nebo si jen píšu s lidma..stejně nemám žádnou inspiraci na články..Ale tenhle týden (nebo minulej? ztrácim paměť :D ) jsme psali slohovku. Líčení krajiny. A já si vybrala podzim v lese. Neni to nic moc, protože jsme ani nepsali přípravu, ale to je jedno. Aspoň něco po dlouhý době zase napíšu :D

Obula jsem si tenisky, popadla blok a tužku a zamířila do lesa. Byl zrovna vlhký podzim, čas, kdy se zvířata ukládají ke spánku, ptáčci přestávají cvrlikat a odlétají do teplých krajin, všichni se připravují na dlouhou tuhou zimu.
Chvilku jsem bloudila lesem, potom jsem si našla místečko na uschlém pařezu, zavřela jsem oči a vnímala les jinými smysly. Cítila jsem vůni deště a ranní vláhy, zaposlouchala jsem se do notování ptáčků, občas jsem slyšela dusot kopyt tlumený o měkký koberec z mechu, to asi srnky hledali něco k snědku, nebo padání šišek do trávy.
Otevřela jsem oči a rozplývala se nad tou krásou. Úplně jsem zapomněla na obrovská hlučná města. Všechno bylo tak uklidňující, tak čisté. Pozorovala jsem listnaté stromy, jak se kymácí ve větru. Většina jejich červeně zabarveného listí už opadala a zůstala na zemi, ale sem tam se nějaký zelený nebo žlutý lísteček udržel na větvích. V měkkém zeleném mechu rostly houby. Zahlédla jsem dva hříbky s hnědými hlavičkami, kteří rostli těsně vedle sebe. Po chvíli jsem si všimla zeleného kapradí, na kterém ještě zůstala rosa, takže vypadalo, jako by bylo pokryto diamanty. Po udusané cestičce přeběhl chlupatý zajíc, který si v tlamičce nesl trs trávy, asi se připravoval na zimu. Zvedla jsem hlavu a zadívala se do barevných korun stromů. Udivovalo mne, jak příroda dokázala něco takového vykouzlit. Přirovnala bych to k pohádce. Na jedné z tlustých větvích starého dubu se usadila rezavá veverka, která louskala ořechy, Její huňatý ocas byl skoro dvakrát větší než ona sama. Po chvilce jí z louskání vyrušil černý datel s červenou čepičkou. Pozorovala jsem ho, ale pak mě zaujalo nebe. Bylo krásně modré, bez mráčku. Slunce ozařovalo větve, přes které dopadal stín na barevnou zem.
Mohla bych tam ještě dlouho sedět a kochat se krásami lesa, ale zatáhlo se a já musela domů. Všechno jsem si zachytila do svého bloku, takže mám na tohle místo krásnou vzpomínku.

Určitě je v tom spousta chyb, nechtělo se mi to znovu číst...Užijte si den :)
 


Komentáře

1 Haňul Haňul | Web | 23. března 2011 v 15:01 | Reagovat

Moc hezký :) Akorát mi to nepřipomíná líčení :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama