Duben 2011

Druhá osmička (i stehy) venku

26. dubna 2011 v 23:15 | Eipy |  Dokument: Rovnátka
Heh, proč jsem to zařadila do tématu týdne? Teklo ze mě krve jak z vola..Říká se to tak? :D
...
Ve čtvrtek, tušim že 14.dubna jsem byla na vyřezávání další osmičky. Tentokrát dole vlevo. Postup byl úplně stejný jako u první (článek zde), jenom jsem dostala víc injekcí. A taky to celý prostě nějak..loupalo. Nevim jak to říct ale ten zub je ještě zarostej v kosti. Takže tam různě vrtaji, pilujou, řežou a při tom všem nic necítíte, ale slyšíte zvuky. Nechutný zvuky. A hejbe se vám celá dolní čelist. Všude to tam praská a loupe..Nevim jak to popsat. Ale dá se to přežít. :)

Když je tma...

20. dubna 2011 v 23:14 | Eipy |  Příběhy
Minulou středu jsme byli v AJG (Alšova Jihočeská Galerie). Někomu z nás se tam dostaly obrázky a texty a mě (kupodivu) se tam text dostal! Byli jsme i v televizi, protože jsme tam vyráběli kostými na královnu noci (heh, no já sice byla ta královna...)
Odkaz na záznam z televize je TADY a přetočte si to na 12:36 a 13:46. Jsme tam sice asi jen 4 vteřiny, ale koho to zajímá, jsme tam! :D
Pod perexem můj text :)

The Bullying (přiběh v angličtině)

18. dubna 2011 v 22:38 | Eipy |  Příběhy
Je to celkem dávno (asi měsíc), co nám učitelka ájiny zadala úkol - vytvořit projekt o šikaně (samozřejmě anglicky :D). Měli jsme i vymyslet nějaký příběh a protože jsem opravdu "talentovaná", chtěla bych se s vámi podělit o to moje "veledílo".
(Opět to končí tragicky, jako věština mojich příběhů :P)

Setkání s jednorožcem

14. dubna 2011 v 20:58 | Eipy |  Příběhy
Poslední dobou pořád jen píšu a píšu! A jsem šťastná! Směju se každý volovině! Přišla jsem totiž na to, proč jsou všechny moje příběhy, povídky, úvahy, básničky, obrázky, styl oblékání tak pesimistický i když jsem rozenej optimista! Já se ze všeho pesimistickýho vypíšu, vyposlouchám, vynachodim a pak je ve mě jenom radost a světlo. Má duše vzkvétá :D
Článek jsem předpřipravila včera v půl jedenáctý. Touhle dobou mám na 99% další osmičku venku :)
Čti pod perexem.. (obrázek z googlu)

Purple...(Úkol: vymyslet originálnější název)

13. dubna 2011 v 18:50 | Eipy (Emm) |  Nezařaditelné
O výtvarce jsme tvořili enkauistiku (říkám to správně? :D)
Na starou rozpálenou žehličku (nebo žehličku určenou přesně na tohle) naneseme voskovky a děláme různé tvary na křídový papír..Je to vážně jednoduché a zvládne to každý :)
Takže jsem vytvořila tuhle fialovou "nádheru" ..a páč jsem si chtěla šplhnout u učitelky z ájiny, tak jsem se pokusila vymyslet básničku..v angličtině. Zkoušela jsem to úplně poprvý, výsledek nestojí za nic ale má to nádech umění.. (áá to jsem to hezky umělecky řekla :D )
Přemýšlím o tom že se budu věnovat skládání (nebo psaní) básniček v angličtině :)




Before my birth,
the world was dark...
...like a neverending night.
But I'm a hero,
the shine for future
with large purple smile.

Rýmuje se to? :D Když si to čtu nahlas tak se mi to rýmuje..ale většina lidí tvrdí že se to nerýmuje...
To nalevo má být "nicota". V originále je tam černá, ale foťák (obvzlášť hledáček mobilu) strašně zkresluje. A to naparavo je prostupující světlo do temnoty. Jakoby ten "large purple smile".

Co to připomíná vám? :)

Nányë alassëa omentielvanen!!

11. dubna 2011 v 23:27 | Eipy |  Já a zase Já

Nányë alassëa omentielvanen!! (Jsem ráda, že se setkáváme)

Bože já jsem se zamilovala do elfštiny!
Ten jazyk, ta výslovnost, ty fráze! ÁÁÁ! Možná za to může Eragon, možná Pán prstenů, možná obojí, ale je to tak. Nechápu proč to sem píšu, je to táák nepodstatný článek.
Asi se chci jenom podělit o mojí radost.
Takže elfštině se teď budu věnovat naplno. Já vím, asi si říkáte že u mi vážně přeskočilo, ale ten jazyk..prostě mě to spojuje s nadpřirozenem a to je úžasný.
Je to nádhernej jazyk!

Tenn' enomentielva..Emm (Uvidíme se..Emm)

Dračí utkání

5. dubna 2011 v 22:48 | Eipy |  Příběhy
Po dlouhé době opět píšu nějakej příběh :) Původně tenhle text neměl být příběh ani se neměl dostat na blog (byl to úkol do hodin drakologie na EB), ale osud to chtěl jinak :D

Zdroj obrázku: google

V odlehlých končinách dávno zapomenuté země bylo sídlo bouřných draků. Ten největší z nich bydlel v té nejrozlehlejší jeskyni. Jeho svalnaté tělo pokrývala šedá tvrdá kůže jako z pancíře, jeho hřbet a ocas zdobily špičaté, výhružně vyhlížející ostny. Když se rozzuřil, řval takovou silou, že se celá jeho chýše otřásala. Ostatní draci z něho měli strach, nikdy neexistoval silnější drak.
Jako každé ráno se drak probudil, vylezl ze své jeskyně a protáhl si mohutná široká křídla. Ladně se vznesl do vzduchu a letěl k modrému jezeru, kam chodili draci pít. Když přistával, rozvířil svými křídly rozlehlé zelené traviny. U jezera nebyl sám. Opodál se napájela matka se svými několik dní starými mláďaty. Mláďata poskakovala, dováděla, zkoumala vodu, plavali v ní, potápěli se a cákali po své matce. Ona to ignorovala a dál v klidu polykala vodu po litrech.