Dračí utkání

5. dubna 2011 v 22:48 | Eipy |  Příběhy
Po dlouhé době opět píšu nějakej příběh :) Původně tenhle text neměl být příběh ani se neměl dostat na blog (byl to úkol do hodin drakologie na EB), ale osud to chtěl jinak :D

Zdroj obrázku: google

V odlehlých končinách dávno zapomenuté země bylo sídlo bouřných draků. Ten největší z nich bydlel v té nejrozlehlejší jeskyni. Jeho svalnaté tělo pokrývala šedá tvrdá kůže jako z pancíře, jeho hřbet a ocas zdobily špičaté, výhružně vyhlížející ostny. Když se rozzuřil, řval takovou silou, že se celá jeho chýše otřásala. Ostatní draci z něho měli strach, nikdy neexistoval silnější drak.
Jako každé ráno se drak probudil, vylezl ze své jeskyně a protáhl si mohutná široká křídla. Ladně se vznesl do vzduchu a letěl k modrému jezeru, kam chodili draci pít. Když přistával, rozvířil svými křídly rozlehlé zelené traviny. U jezera nebyl sám. Opodál se napájela matka se svými několik dní starými mláďaty. Mláďata poskakovala, dováděla, zkoumala vodu, plavali v ní, potápěli se a cákali po své matce. Ona to ignorovala a dál v klidu polykala vodu po litrech.

Když se drak dostatečně napil a opláchl se v ledové vodě, opět se za pomoci rozlehlých křídel vznesl do vzduchu. Chvíli jen prolétával krajinou a zkoumal, co se kde šustne. Přeletěl přes travnaté pláně, kde se pásla stáda bizonů, srnek a jelenů, proletěl se nad nazelenalým jezerem na kterém se líně převalovali vlny, až v dálce spatřil vrcholky hor. Sluneční paprsky se odrážely od hladiny jezera, díky tomu jezero vypadalo jako by bylo poseto diamanty. Drak byl nadšený, že prozkoumá nové oblasti, kde jeho klan ještě určitě nikdy nebyl. Nevěděl však, že tyto hory obsadili už rudí draci.
Než doletěl k nejbližšímu skalistu, slunce už zapadalo. Všechno se zabarvilo do červena. Usadil se na rozlehlém vrcholku jedné skály a odpočíval. Složil křídla a lehl si na studený kámen. Kdyby byl kočka, začal by slastně vrnět. Počasí bylo ideální. Ani horko, ani zima, prostě příjemný chládek. A slunce mu nežhnulo do očí.
Z odpočinku ho vytrhl hlasitý řev, který stále sílil. Myslel si, že hory jsou pusté. Rychle se zvedl a roztáhl křídla aby se mohl rychle vznést. Z jedné skály se vynořil obrovský drak rudé barvy. Byl snad dvakrát větší než drak bouřný. Záda měl sytě rudá, břicho spíše do růžova. Vypadal velmi silně, samý sval a šrám z boje. Bouřný drak se nevylekal, ale pokusil se toto území ovládnout. Rozmáchl se křídly a za okamžik se vznášel pár desítek metrů nad pohořím. Zůstal ve vzduchu a čekal na svého protivníka. Chvilku se jen škádlili, ale potom rudý drak zostra zaútočil. Chňapl mu po krku a způsobil mu docela hluboký šrám. Bouřný drak bolestně zavyl, ale nenechal si to líbit. Použil veškeré své síly a začal metat blesky. Ale k drakově neštěstí, rudému drakovi blesky skoro vůbec neublížily. Jenom ho nachvilku zbrzdily.
Bouřný drak vytušil, že se proti tomuto soupeři nemůže rovnat. Nechtěl se chovat jako zbabělec, ale otočil kurz svého letu a co nejrychleji letěl zpět do svých rodných hor. Ale byl zesláblý předešlou cestou a mohutnější křídla rudého draka dokázala rychleji létat. Zanedlouho ho rudý drak dohnal. Bouřný drak byl velmi slabý, ještě se pokusil svému protivníkovi smrtelně ublížit, ale marně. Jediný rychlý pohyb ze strany rudého draka, a bouřný drak padal volným pádem směrem do hlubin jezera…

Já vím, že většina mojich příběhů končí smrtí hlavního hrdiny, ale už jsem tak naprogramovaná a asi se nezměnim :D
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama