Když je tma...

20. dubna 2011 v 23:14 | Eipy |  Příběhy
Minulou středu jsme byli v AJG (Alšova Jihočeská Galerie). Někomu z nás se tam dostaly obrázky a texty a mě (kupodivu) se tam text dostal! Byli jsme i v televizi, protože jsme tam vyráběli kostými na královnu noci (heh, no já sice byla ta královna...)
Odkaz na záznam z televize je TADY a přetočte si to na 12:36 a 13:46. Jsme tam sice asi jen 4 vteřiny, ale koho to zajímá, jsme tam! :D
Pod perexem můj text :)


Probudil jsem se na tmavém neznámém místě. Netušil jsem co tu dělám, jak jsem se tu objevil, jak se dostanu ven, ani proč je tu taková tma. Byla tu zima, občas jsem uslyšel rychlý třepot křídel a zvláštní děsivé zvuky, které zřejmě vycházely z úst podivného tvora. Po chvilce jsem se vzpamatoval a dotknul se prsty chladné slizké země. Projel mnou mráz. Představil jsem si, co všechno se tady mohlo odehrát. Někdo tu mohl být zabit. Třeba tu přede mnou leželo malé nevinné dítě, nepředvídatelný psychopat, nebo snad sériový vrah, které potkal stejný osud jako mě. Ale CO je můj osud?
Zvedl jsem se, ale moje oči si ještě nezvykly na tmu a spadl jsem zpátky na zem. Ozvalo se sborové třepotání křídel. Přikryl jsem si obličej, protože jsem se bál, co na mě může zaútočit, ale nic se mi nestalo. Po chvíli se vše opět uklidnilo. Tentokrát jsem se podepřel rukama a zvedl se. Našlapoval jsem pomalu a snažil se zkoumat okolí hmatem. Došel jsem až ke stěně, kterou jsem pořádně Prozkoumal. Ohmatal jsem mokrou lepkavou pokrývku stěny a svitla u mě naděje. Neuvěřitelné! Ucítil jsem nějaký vzkaz, nejspíše vyškrábaný nehtem, nožem nebo nějakým jiným ostrým nástrojem. Ale bohužel mé prsty nejsou tak citlivé, abych mohl nápis dešifrovat. Chvilku jsem přemýšlel co mám dělat a potom mě napadlo prohrabat si kapsy. Jakto, že mě to nenapadlo dřív? V mé košili jsem našel doklady, fotky své rodiny, několik drobných a zapalovač! Rozklepanými prsty jsem zapalovač popadl a škrtl. Místnost osvítilo slabé světlo a já si uvědomil, že jsem v rozlehlé jeskyni. Přečetl jsem si nápis: "POMOC" a otočil jsem se. Jakmile světlo jeskyni osvítilo ještě více, ozvalo se vysoké silné skřehotání a z rohů jeskyně se z malých černých pytlíčků vytvořilo hejno netopýrů. Hladových netopýrů, kteří touží po krvi. Po mé krvi. Naposledy jsem se podíval na nápis a pokoušel se nevnímat ostrou bolest, která předurčovala mou smrt...

No neříkejte mi, že jste nečekali tragickej konec!! :D
 


Komentáře

1 Pufflie Pufflie | 21. dubna 2011 v 10:04 | Reagovat

wow :DDD Čekala jsem tragickej konec, ale ne tohle :D
No, možná ses mohla trochu víc rozepat, dat tam víc pocitů atd, ale jinak fajn :-)

2 benches benches | Web | 22. června 2015 v 15:31 | Reagovat

sms půjčka 4500 ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama