Cesta Zapovězeným lesem [2.část]

31. května 2011 v 21:25 | Emm |  Příběhy

Zamířila opačným směrem, než mířil Firenze, protože doufala, že ji tato cesta vyvede ven z lesa. Potichu našlapovala, vyhýbala se suchým větvičkám a hustším porostům, aby nevydávala moc hlasité zvuky. Když prolezla jedním keřem, uviděla u stromu zvláštní postavu. Vypadala skoro jako člověk, ale bylo na ní něco zvláštního. Seděla na mechu opřená o kmen mohutného listnatého stromu a chechtala se. Když k ní Emm pomaličku přišla, rozpoznala nejenom rysy, ale i barvu. Teď měla docela dobrou představu o tom, jak tvor vypadá. Byl to mužíček se zelenou pletí a bílými rovnými vlasy po ramena. Z těla mu rostly opravdu dlouhé končetiny, které byli zakončené obrovskými chodidly a dlaněmi. Kdyby se tvor postavil, měřil by asi devadesát centimetrů. Obličejem připomínal elfa. Ostré rysy a dlouhé špičaté uši. Ale nebyl to elf. Emm poznala, že je to lesní mužíček, díky jeho smíchu, kterým lákal hloupé děti, aby je mohl sníst. Raději se vrátila zpět za křoviny a vydala se obloukem jinou cestou, aby se s mužíčkem nesetkala.

Asi za patnáct minut se dostala na zelenou louku osvětlenou bělostným měsícem. Byl úplněk. Emm si sedla na veliký balvan, aby si odpočinula a nabrala nové síly na další cestu. V tom si všimla, že se tráva hýbe. Někdo, nebo něco traviny udusával do geometrických obrazců. Emm si stoupla, natáhla krk a uviděla světlešedého tvorečka se čtyřma pavoukovatýma nohama, jak tančí. Byl to Měsíčník. Jeho stříbřitý trus má velkou hodnotu, ale Měsíčník je velmi plachý a Emm ho nechtěla vyrušit, takže šla opatrně podél louky, dokuď zase nebyla v lese.

V lese pokračovala po vyšlapané pěšince, která zřejmě vedla ven z lesa. Už to nemohlo být daleko. Každým okamžikem se stromy rozestupovaly a měsíc skrz mohutné koruny svítil stále jasněji. Asi po deseti minutách Emm spatřila konec lesa. Rozběhla se a radovala se, že ji nic nesežralo nebo nepokousalo. Ještě deset kroků a bude venku. Pět kroků. Dva kroky..
Šplouch! Emm skončila v ledovém jezeře, které se nacházelo na Bradavických pozemcích. "Ajaj. Měla bych rychle najít břeh, než mě nějaký ďasovec stáhne pod vodu nebo jezerní lidé nepřipraví jako dezert po večeři.", řekla si spíš sama pro sebe a rychle plavala někam do neznáma. Otočila svůj směr do prava, aby plavala podél lesa. Pomocí lumos rozsvítila svou hůlku a chytla jí mezi zuby, aby jí nebránila v rychlém plavání. Po několika minutách už byla velmi unavená a docházely jí poslední zásoby sil, ale Emm nakonec přece jen spatřila světýlka hradu. Motivovala jí teplá postel a suché oblečení a zanedlouho se už škrábala na břeh a vykašlávala vodu ze svých vysílených plic. Dokázala to!
Emm prošla mohutnou dubovou bránou do vstupní síně, pokračovala dál ke kuchyni, až došla ke společenské místnosti Mrzimoru. Prošla portrétem a když se umyla a převlékla do teplého suchého oblečení a zabalila se do županu, usadila se do měkkého křesla u plápolajícího krbu a pustila se do psaní eseje na Kouzelné tvory.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama