Noční procházka

6. června 2011 v 23:50 | Emm |  Příběhy
Tenhle příběh je na jedno brdo s předchozím příbehem. Tohle jsem totiž napsala jak oslohovku pro další kámošku, která chodí do třídy s tou první kámoškou :D A opět jsem dostala milku ♥

Ještě než se dostanu k vypravování..Kei slyšíš mě? Kam zmizel tvůj blog? :(

A téma týdne: Stroj času. Asi nějakej příběh na tohle téma napíšu :)

-------------------------------------------------

"Zase jsi neudělala co jsem řekla! Neumyla jsi nádobí! Neutřela jsi prach! Nemáš napsaný úkoly! Tak takhle by to nešlo! Váš domácí vězení, holčičko. A žádná televize!", mlaskla facka. Drobná blonďatá dívka uraženě odkráčela do svého pokoje a práskla dveřmi. Už dlouho si s mámou nepovídala jinak, než takhle, ale dneska toho už měla dost, když dostala facku. Od vlastní mámy! Sedla si na svou obrovskou postel a chvilku trucovala. Ale nebylo jí o nic platné. Potřebovala na čerstvý vzduch a otevřené okno jí nestačilo. "Mmm, okno!", pomyslela si a hned jí napadl senzační nápad.

Vzala si svou černou mikinu a otevřela okno. Opatrně se protáhla škvírou a ocitla se na střeše. Pod ní byl obývací pokoj, takže musela jít potichu a držet se zdi, aby nezpůsobila moc velký hluk. U okapu skočila a lehce dopadla na zem. Byla na svobodě!
Vydala se směrem k nedalekému lesíku, kam někdy chodila venčit svého psa. Les ležel na konci města, takže byl docela rozlehlý.
Po asi půlhodinové cestě se dostala do lesa. Našla si svou oblíbenou cestičku lemovanou kamením a jen se procházela a dýchala čerstvý vzduch. Už se stmívalo, ale dívku ani nenapadlo se včas vrátit domů.
Chvilku bloudila lesem, potom si našla místečko na uschlém pařezu, zavřela oči a vnímala les jinými smysly. Cítila vůni deště a ranní vláhy, zaposlouchala se do notování ptáčků, občas slyšela dusot kopyt tlumený o měkký koberec z mechu, to asi srnky hledali něco k snědku, nebo padání šišek do trávy.
Otevřela oči a rozplývala se nad tou krásou. Úplně zapomněla na obrovská hlučná města. Všechno bylo tak uklidňující, tak čisté. Pozorovala listnaté stromy, jak se kymácí ve větru. Většina jejich červeně zabarveného listí už opadala a zůstala na zemi, ale sem tam se nějaký zelený nebo žlutý lísteček udržel na větvích.
Ozvalo se praskání větviček někde ve větvích, ale dívka si myslela, že to je veverka. Už se opravdu hodně setmělo a nebylo moc vidět, takže se rozhodla vrátit se domů. Docela jí vysoké stromy a zvuky lesa začaly nahánět strach. Zvedla se z vlhké země a vydala se stejnou pěšinou ven z lesa. Ale v tom jí zamrazilo. Ozval se hlas. "Kam tak rychle pospícháš?", zeptal se hluboko položený tajemný neznámý hlas. Dívka se zastavila a otočila se. Nikdo tam nebyl. A ani nalevo a napravo. "Kdo jste?", vykřikla do tmy a neznělo to vůbec tak odvážně, jak si přála. Hlas sametově odpověděl: "Snad se mě nebojíš..".
"Nebojím. Ale odcházim. Čau." ,odvětila dívka, otočila se a vydala se rychlou chůzí pryč z tohohle děsivého lesa. "Ne tak rychle. Určitě ti nebude vadit obětovat pár kapek své krve," řekl děsivý hlas, "nebo trochu víc.." usmál se.
To už se dívka dala do běhu. Ale nevěděla, že proti ní stojí silný a rychlý nepřítel. Upír. Uběhla sotva pár metrů a ze stromu před ní něco dopadlo. Postava. Zahalená celá do černého oděvu: "Jsem rád že se poznáváme!", cizinec se přátelsky usmál a poté se jeho grimasa rychle změnila na nebezpečnou bestii a neuvěřitelnou rychlostí se zakousl dívce do hrdla.


Zdraví, v-krvi-si-libující Emm :P
 


Komentáře

1 Haňul Haňul | Web | 8. června 2011 v 13:58 | Reagovat

Já čekala, že to bude vlk :D A teď sem se nebála! :D A zase to je úžasný :)
Fakt? :D J8 budu mít taky peace! :D :D Ale u kotníku..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama