Srpen 2011

False hope is worse than rejection...

31. srpna 2011 v 15:17 | Emm |  Já a zase Já
Achjo, všechno jde do háje. Končí prázdniny, tyhle byly fakt boží..i když jsem stihla jen dvě rande..no to je jedno :D To druhý rande bylo úplně dokonalý..ale s tim klukem jsem se dohodla že budem jen kámoši, že nemá cenu se vídat jenom jednou tejdně, protože bude na intru. A děsně mě to štve..

"Jedny zavřené dveře otevřou dvoje další"

Nejsem si úplně jistá, jestli se to tak říká, ale budiž :D O prázdninách jsem si našla novýho nejlepšího kámoše! :D Jsme úplně stejný...a je to můj novej nahrávač..těšim se až budeme v našem nejmenovaném městě balit kluky (on holky.. :D). Áá, to bude tak boží!

"Legen...wait for it...dary! Legendary!"


Proč žít?

23. srpna 2011 v 20:08 | Emm |  Ostatní
Tak jsem se pokusila o "úvahu". Je to vážně hrůza, asi nejhorší úvaha co jsem kdy napsala. Ten konec je nerozvinutej a úplně mimo..No to je jedno :D Napsala jsem to asi za 5 minut..Btw, další inteligentní téma týdne |-(

Úvaha pod perexem

Srdce na dlani

18. srpna 2011 v 22:01 | Emm |  Příběhy
"Moje pesimistický nitro pomalu ale jistě zaniká. Už neumim nic jinýho než se jen blbě usmívat, tlemit se kravinám a milovat svůj život."

Mladý chlapec v černých džínách a kostkované košili koukal do modrých očí své dívky. Byla drobné postavy s tmavými vlasy, plnými rty, její velké oči měla orámované tužkou a řasy zvýrazněné řasenkou. Kdyby byla se svým chlapcem kdykoliv jindy, usmívala by se, objímala by se s ním a společně by se radovali ze života. Dnes ale měla za úkol něco jiného.

eternity.

13. srpna 2011 v 2:10 | Emm |  Příběhy
Je mi úplně jedno že jsem opilá a myslim na dokonalýho kluka..mám potřebu to napsat, omlouvám se za chyby a zejtra to asi smažu..

Vysoké trsy zelené trávy. Zářící slunce hledící z výšky na dvě postavy přitisknuté blízko sebe. Chlapec a dívka. I když tak rozdílní, přesto přitahující se jako magnety. Vedle prašné cesty oblíbené u cyklistů se povalují a vychutnávají si okamžiky nádherného letního dne. Objímají se, líbají se.
"Kéž by to nikdy neskončilo..On chutná jako věčnost, je celý můj život. Moje srdce bez toho jeho nemůže bít, bez něho nedokážu existovat.", pomyslela si tmavovlasá dívka. Převalila se na bok a zadívala se do azurově modrých očí svého chlapce: "Miluju tě.." zašeptala do ticha přerušovaného cvrlikáním ptáčků.

Vyjímečná

12. srpna 2011 v 13:40 | Emm |  Příběhy
Na táboře jsem napsala jeden příběh, protože mě už všichni srali a chtělo se mi spát..Tak jsem se z toho musela vypsat :D Opět končí smrtí, i když teď je to spíš trochu na pobavení..Proč to přiřazuju k tématu týdne: "Návrat do reality"? V tom si každý najděte význam sám.

Bílá čtvercová místnost zahalená v temnotě. Jen jedna malá lampa vrhá světlo do spleti zrcadel, nábytku a nejrůznější dekorativních předmětů. Ze studené vody se odráží křišťálové proužky plné blyštivých diamantů. Celá místost je pečlivě vymalována a vydlaždičkována do slonovinově bílé barvy. Uprostřed místnosti stojí postava zahalená do černého pláště. Nehybně postává a těká očima z jednoho rohu do druhého, jakoby někoho hledala, nebo si chtěla zapamatovat tohle místo do konce života. Až do smrti.