Srdce na dlani

18. srpna 2011 v 22:01 | Emm |  Příběhy
"Moje pesimistický nitro pomalu ale jistě zaniká. Už neumim nic jinýho než se jen blbě usmívat, tlemit se kravinám a milovat svůj život."

Mladý chlapec v černých džínách a kostkované košili koukal do modrých očí své dívky. Byla drobné postavy s tmavými vlasy, plnými rty, její velké oči měla orámované tužkou a řasy zvýrazněné řasenkou. Kdyby byla se svým chlapcem kdykoliv jindy, usmívala by se, objímala by se s ním a společně by se radovali ze života. Dnes ale měla za úkol něco jiného.

Když se jí chlapec pokusil chytit za její drobnou ruku, ucukla. "Zlato co se děje?", zeptal se a s ustaraným výrazem jí pohladil po tváři. Dívka se smutně usmála. Sklopila oči a pokusila se ze sebe vykoktat srozumitelnou větu: "Já..já ti musím něco říct..", opatrně se podívala do očí svého kluka a když zahlédla porozumění, pokračovala: "asi sis stejně jako já všiml, že nám to poslední dobou neklape tak jako dřív. Víš, náš vztah už nemá cenu dále udržovat. Myslím, že.. měli bychom se rozejít. Bude to tak lepší. Alespoň pro jednoho z nás." Poslední větu zdůraznila pronikavým pohledem do jeho očí. Chlapcovi se zaleskly oči. Ona byla to, pro co žil. Smysl jeho ubohého života. Střed jeho vesmíru. A najednou…zmizela. Jeho srdce se rozpadlo na tisíce malých kousků, které plakaly a toužily po konci jejich utrpení. "Měj se. Beze mě ti bude líp." Dívka se otočila a po zelené louce odcházela směrem k městu. "Počkej neodcházej! Potřebuju tě. Bez tebe nemá smysl žít," křičel, ale marně. Poslední slova zašeptal: "Vrať se mi…"
Složil se k zemi jako hromádka neštěstí. Bolest se mu rozlévala po celém těle. Jejím zdrojem bylo srdce zpřetrhané jako tenké nitě. Ale i v konečcích prstů cítil nesnesitelnou bolest. Ležel tam, zničený, bez smyslu života.
Pozoroval veselé motýlky jak si ve dvojicích hledají tu nejsladší květinu, o kterou by se spolu mohli podělit. Koukal do nebe a bělostné mráčky mu připomínaly ty krásné chvíle, které strávil s ní. Na světě ho už nic nedrželo. Když přišel o svou rodinu a teď i o svojí lásku, rozhodl se, že to skončí. Pomalu si začal rozepínat knoflíčky na své košili. Jeden po druhém. Brzy bylo vidět jeho bledé svalnaté tělo.
Ještě chvilku zíral do nebe a zhluboka dýchal. Byl rozhodnutý to udělat. To, co se může stát jen v hororech, nebo sci-fi šílenostech. Položil svou bělostnou ruku na místo, kde je srdce. Ostré nehty se mu zabodly do kůže. Tělem mu projela bolest, která přehlušila bolest předešlou. Bylo to osvobození. Stále nepřestával nehty zarývat hlouběji do těla. Nepřestával bojovat se silnými žebry, mnoho kostí si zničil na padrť. Z ran mu vytékala krev a prsty mizely čím dál více. Ztrácel dech, ničil si plíce. Tlukot srdce byl stále silnější a zřetelnější. Ještě pár centimetrů a dotkne se svého srdce, které bez jeho dívky nedokáže žít.
Uchopil maso plné pulzující krve. Pod svými prsty cítil tenké žilky i silné tepny. Pomalu ztrácel vědomí. Bolest pro něj byla utrpením a zároveň osvobozením. Jeho křik protínal tichou krajinu. Bodal do uší. Chlapec uchopil své mladé srdce. Tři..dva..jedna…
Jediným silným trhnutím si vyrval srdce z těla. Zemřel stejně rychle jako se ztratil smysl jeho života. Sám, se svým srdcem v dlani, v kaluži krve a s bolestným výrazem ve tváři.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama