Září 2011

Let me live..!

30. září 2011 v 12:25 | Emm |  Já a zase Já


Sedím v počítačové učebně plné lidí. Všichni se vesele baví, smějí, hází úsměvy po ostatních. Skoro každý jedinec má svůj počítač, jenom někdo se musí dělit se svým sousedem. Jsem ráda, že mám pracovní plochu sama pro sebe, je to lepší.

i ♥ u my guitar ♪ ♫

29. září 2011 v 21:22 | Emm |  Nezařaditelné
6190039217_ed3864a759_z_large

Celkem nepodstatný článek o tom jak se rozplývám nad svým "uměním" hrát na kytaru..

year together.

22. září 2011 v 20:22 | Emm |  Nezařaditelné
Odtikávají poslední hodiny..minuty...vteřiny..10..9..


Vůbec si to neuvědomuju, ale na tenhle blog píšu už celej rok! A od tý doby se můj život skoro nezměnil..Jo je sice pravda, že už mi neni ubohejch 13, ale táhne mi na 15, mám delší vlasy a už nejsem nepolíbená... :DD

Za tenhle rok jsem toho tolik stihla, ale zároveň se nestalo vůbec nic. Pořád obyčejnej, tuctovej život, ale zároveň nový zkušenosti, lidi a blá blá blá..

Už dlouho se mi nestalo že jsem se potřebovala hodně vypsat, ale nemohla jsem. Brání mi v tom hodně věcí..hodně. Na téma týdne jsem se taky vykašlala, i když jsem v hlavě měla boží nápad. Prošvihla jsem jednu literární soutěž, do který jsem vážně moc chtěla.

Two incredible stories

19. září 2011 v 14:17 | Emm |  Příběhy
Za úkol jsme dostali slohovku z ájiny na téma: "Neuvěřitelný příběh". Mohli jsme si to vymyslet, nebo napsat něco, co se doopravdy stalo. Já jsem napsala dva příběhy podle skutečné události. Jeden pro mě (Meeting with ghost) a druhej (Scary noise) pro mojí sestřenici. Za tu slohovku jsem od ní dostala milku ♥ :D Jinak se omlouvám za chyby, klidně mě opravte do komentářů. Rozsah byl minimálně 100 slov, takže nic dlouhýho nečekejte.



100 nesmyslů o Emm

17. září 2011 v 12:24 | Emm |  Nezařaditelné
Tenhle stupidní řetězák je tak stupidní, že ho prostě musim vyplnit. U něčeho mě napadali celkem divný odpovědi..A za rok ho vyplnim znovu! (jestli na to nezapomenu...) A uvidim, jak jsem se přes rok změnila..

1. Celé jméno: Dobby - the elf house
2. Přezdívky: Dobbý
3. Narozeniny: 10.prosince
4. Místo narození: Krásný zapadlý město v jižních čechách..
5. Znak zvěrokruhu: Střelec..a ten popis na mě na 100% sedí! :D
6. Pohlaví: mám.. :D
7. Třída: devítka
8. Škola: malá, na fasádě má jezevčíka a všechny noviny jí pomlouvaji! :D
9. Funkce: Ta co zbaví svět kuřáků
10. Město: Miami! (ne, tam vážně nebydlim)
11. Celé nick jméno: takový věci nevedu
12. Barva vlasů: černá
13. Délka vlasů: asi 25 cm od ramen?
14. Barva Očí: každej tvrdí něco jinýho..ale slýchávám barvy jako zelená, oranžová, šedá, modrá, hnědá..
15. Hlavní rys: magor děvka..tvrdí to o mě
16. Výška: 172 cm
17. Jizvy? Boží jizva na levym koleni od hřebenu, když mě bratr mlátil kvůli tomu že si zpívám Boulevard of Broken dreams od Green Day ^^ a pak jedna asi 5 cm dlouhá jizva na pravý holeni z Krkonoš :D
18. Brýle? nie
19. Piercing: nemám
20. Tetování: chci peace mezi palec a ukazováček na levou ruku... :D
21. Pravák nebo levák: pravák

Wishlist 2011/12

11. září 2011 v 15:38 | Emm |  Nezařaditelné
Po krátké prohlídce mého šatníku jsem zjistila, že nemám skoro nic na sebe :D Akutně potřebuju mikinu, mám jenom dvě.. + pár dalších věcí a najednou je z toho pořádně dlouhý a neuvěřitelně drahý seznam věcí. Jestli si na všechno dokážu našetřit do konce roku 2012, budu šťastná! :D


Sibling love

10. září 2011 v 19:09 | Emm |  Příběhy
Tak se zase pokoušim něco psát..mám ještě rozepsanej jeden příběh a spoustu novejch zážitků, ale lenost je moje paní takže snad někdy příště něco napíšu :D Poprvý po dlouhý době to skončí šťastně! Teda né moc, umře tam jedna jistá osoba, ale čeká nás happy-end! ^^ :D
Je to vymyšlený, takovýho sourozence nemám a nikdy mít nebudu...

* * *
Klíčovou dírkou ke mně pronikají osluňující paprsky slunce. Stojím u těžkých kovových dveří. Pomalu je otevírám a zaposlouchávám se do skřípotu pantů. Dveře jsou těžké, ale přesto se mi je podařilo otevřít. Chvíli stojím a přemýšlím co dál. Ustoupit a vrátit se zpět? Ne..Dokončím to.
Tichými kroky přecházím po střeše jednoho z panelových domů. Nervózně si hraju s tkaničkou, kterou nosím ovázanou kolem mého zápěstí. To co se stalo v několika posledních hodinách, mi pořád nedochází. "Vážně je to pravda?", ptám se sama sebe a z očí mi začínají stékat slzy. V hlavě si to pořád znovu a znovu promítám.