Za dveřmi je smrt

23. prosince 2011 v 20:00 | Emm |  Příběhy
Asi na každý škole se píše olympiáda z češtiny. Gramatická a slohová část. Celkově jsem byla 4., takže do dalšího kola nepostupuju. damn.
Za sloh jsem ale dostala plnej počet bodů, takže mi to tolik nevadí :D Měli jsme napsat cokoliv na téma: Za dveřmi je.. (a dopsat nějaký slovo). Já jsem opět zvolila příběh končící smrtí. Nepatří mezi moje nejlepší práce, ale i tak se s vámi chci podělit o vraždící dítě ^^
zdroj obrázku: weheartit.com

396188_1752342943668_1691731157_934898_1346788718_n_large


Stojím před tmavými mohutnými dveřmi a zírám do neurčita. Naprázdno polknu. Jsem k smrti vyděšená a přemýšlím o tom, co se za poslední půl hodinu stalo. Vidím to, jako by se to odehrávalo před mýma očima znovu a znovu.

Ležela jsem v měkkých peřinách a pomalu upadala do říše snů. Můj malý dvouletý syn spokojeně oddychoval ve své postýlce. Už dávno spal. Přemýšlela jsem, co asi dělá můj manžel, který byl v tu dobu na služební cestě ve Vídni. Zavřela jsem oči a nebránila se únavě, která mě náhle přepadla.
Spala jsem několik hodin, když mě najednou probudil srdce rvoucí křik mého syna. Rychle jsem vyskočila z postele a šla se podívat do jeho postýlky. Ale on v ní nebyl. Píchlo mě u srdce. Co se stalo?
Najednou místnost ozářil pronikavý žár ohně. Všechno se to stalo tak náhle, ale i přes to jsem zahlédla postavu v černém plášti, která se mihla ve dveřích. Držela mého syna. Úzkost a strach, co mě pohltily, byly nepopsatelně děsivé.
Záhadným způsobem jsem se dostala ven z pokoje a seběhla do přízemí. Hrobové ticho. Vycítila jsem, že můj syn je uvězněný za dveřmi do sklepa...

Ze vzpomínek mě vytrhne další bolestný nářek. Nedokážete si představit, jaké to je pro matku, slyšet zoufale křičet její malé dítě. Nemůžu dál čekat a zakřičím: "Neboj se, maminka tě jde zachránit!"
Vrhnu se ke dveřím. Poměrně lehko jdou otevřít a opatrně do nich vejdu. Nikde nikdo, jenom černočerná tma a pronikavé ticho. Slyším pouze svůj dech a nepravidelný tlukot srdce.
Dveře se s obrovským hlukem zabouchnou. Utíkala jsem zpátky k nim, ale do něčeho jsem narazila. Ucítím zápach benzinu. To něco škrtne sirkou. Před očima se mi objeví škodolibý úšklebek mého malého synka ozařený slabým světlem zápalky. "Dobrou noc, maminko!" řekne hrubým, dospěláckým hlasem, vycení své ostré zoubky a upustí sirku na zem.
 


Komentáře

1 Sheppard Sheppard | E-mail | Web | 23. prosince 2011 v 20:04 | Reagovat

:-D Zajímavý počin...

2 Puff Puff | Web | 27. prosince 2011 v 17:18 | Reagovat

Ou... :D

3 Caw Caw | Web | 5. ledna 2012 v 19:33 | Reagovat

tyjo, to je fakt dobrý ! :) taky jsme to psali a já sem jako jediná z naší školy postoupila, ale slohovku jsem tak dobrou určitě neměla!:D:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama