Pád Zimy

25. února 2012 v 17:34 | Emm |  Příběhy
Vůbec nevim co dělat se svým "milostným životem". Všechno je tak složitý -_-"
Tak jsem se nakonec dokopala k napsání příběhu do soutěže na téma V knize ukryté. K příběhu jsem namalovala i obrázek, nevim, jestli mi to tam pošlou. Každopádně tahle práce nepatří k mým nejlepším. Měla jsem omezený počet znaků, takže jsem se nemohla věnovat pocitům a prožití situace. Přemýšlím o tom, že to ještě přepíšu do delší verze, je to vážně mizerně zpracované..


Pád Zimy

Jdu temným lesem. Všude kolem mě nepříjemné ticho a zvláštní prázdno. A sníh. Hromady sněhu. Mnoho větví bylo zlomeno pod tíhou mokrého sněhu. Všechna zvířata se schovávala před tuhým mrazem. Mnoho jich zemřelo, tohle období trvá už moc dlouho a skoro všem došly zásoby jídla.
A já jsem šla zachránit náš malý les. Zbavit svět zimy, mrazu a sněhu.
Mokrý sníh mi křupal pod nohama a štípal má bosá chodidla. Ledový vítr mě šlehal do tváře a vysoušel mou opálenou pokožku. "Kde jsi? Vylez, tohle musí skončit!" vykřikla jsem z plných plic. "Vyzívám tě!" dodala jsem a zaposlouchala se do ticha. Zaslechla jsem tichounké křupání sněhu a praskání větviček. Mezi jehličnatými stromy stála. S ledovým výrazem ve tváři, oděná ve světle modrých šatech a zářivých bot. Sněhová víla.
"Jak se opovažuješ narušit můj klid?" vyprskla namyšleným tónem.
"Nemáme si co vyčítat, ty jsi narušila klid našeho lesa, našeho domova," odvětila jsem klidným hlasem.
"Nemůžeš mě zastavit. Vládnu tu už po několik let, jsi moc slabá, Podzimní vílo."
Potichu jsem se uchechtla a připravila k útoku. Posbírala jsem energii ze zapadaných stromů a rázem se řítila tryskem přímo k víle. V rukou se mi hromadila energie, která se začínala rýsovat do koule oranžové barvy. Když byla dostatečně veliká a já byla v těsné blízkosti víly, silou své mysli jsem jí mrštila proti ní.
Víla jediným krůčkem ustoupila a vysmála se mi do očí. V rukou se jí také tvořila koule plná energie, ale stříbřitě modré barvy. "Neporazíš mě," pronesla skrz zaťaté zuby a vyslala energii směrem ke mně.
Neměla jsem šanci se vyhnout. Z předchozího útoku jsem byla slabá a nestihla jsem posbírat dostatek energie. Zahleděla jsem se na tu věc, co mi každým okamžikem sebere můj život. Nadechla jsem se a statečně se postavila strachu ze smrti.
Najednou z křoví něco vyskočilo. Lekla jsem se a spadla na zem. Myslela jsem si, že je po mně, ale stále jsem cítila mokrý sníh. Mrtvá jsem nebyla. Ohlédla jsem se a spatřila to. Srneček. Malý srneček, co za mě obětoval svůj život. Využila jsem momentu překvapení a co nejrychleji posbírala dost energie, abych mohla vyslat další energetickou kouli.
Prásk! Koule se rozletěla šílenou rychlostí ke Sněhové víle, která stále tupě zírala na mrtvého srnečka. Než si uvědomila, co se děje, koule jí zasáhla. Ozval se šílený bolestný křik a tělo zlé víly se začalo vypařovat. A s ním i bílý sníh.
Náš domov byl zachráněn. Jako omámená jsem vylétla do vzduchu a nasála vůni blížícího se podzimu. Ze stromů zmizel sníh a tráva se opět zazelenala.
Vyhráli jsme. Sněhová víla byla poražena a před námi se objevila vidina šťastných teplých dní.
 


Komentáře

1 Kit Kat Kit Kat | Web | 25. února 2012 v 20:19 | Reagovat

Emm Psala jsem vám do e-mailu. Už jsem tam byla přihlášena jako KIsh a potom změna jména pan karotka. A tak jsem vám napsala jakože zase zmenu blogu jmena všeho. A dala i novou přihlášku do e-mailu. A An mě tam už přidala...

2 Sciurine Sciurine | Web | 3. března 2012 v 17:33 | Reagovat

Na krátku verziu to zlé rozhodne nie je a verím, že ak to prepíšeš na niečo dlhšie, bude to určite skvelé. V takomto krátkom spracovaní sa mi to páči predovšetkým preto, lebo je to neisté, nie je to všetko do detailov rozpísané a tak si môžem všeličo domyslieť - to je to dobré na náčrtoch. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama