Pod lampou

17. dubna 2012 v 21:27 | Emm |  Příběhy
Měla bych psát články na web kámoška.cz, protože jsem úplně bez peněz. Nebo dělat něco jinak užitečnýho. Na školu úplně kašlu, ale i přes to mám dobrý známky. Mám děsně moc volnýho času, ale stejně pořád nemám čas. V úterý nebo ve středu očekávejte další článek do rubriky "Dokument: Rovnátka", tentokrát o mých prvních dojmech z otisků. Na Ingeniu už zase pracuju, brzy očekávejte další díl.

Ale teď k tomu hlavnímu, přemohla jsem se a napsala jsem další "dramaticko-drastický" příběh na téma týdne Světlo.




Tma. Od zaprášených stěn se odráží vyděšený zrychlený dech a zmatené tápání rukama po podlaze.
Rozsvítilo se první světlo.
Polonahý bledý muž ležící uprostřed místnosti. Není mu vidět do obličeje, ale každý by vycítil strach, který mu pronikal celým tělem. Nohy i ruce má svázané tlustými provazy, které mu drásají kůži na zápěstích a kotnících do krve. Na první pohled by vám ho bylo líto. Ale když byste se podívali pozorněji, spatřili byste zášť a zlobu v jeho očích. Musel určitě udělat něco strašného, když se dostal do takové situace.
Rozsvítilo se několik dalších světel.
Teď už byly vidět všechny jeho rysy, jeho tmavé vlasy, které mu spadaly do zpoceného čela, úzké rty, které by na vás nejraději vychrlily miliony nadávek, ledově modré oči plné nenávisti a krutosti.
Rozsvítila se další světla.
Teď už jich bylo strašně moc. Bodavě pálila do očí a síla světla se znásobovala odrážením od bílých stěn a bílé podlahy. V místnosti začalo být vedro a muž byl stále vyděšenější a vyděšenější. "Co po mně chcete? Pusťte mě!" zoufale křičel a dožadoval se pomoci, ale místo odpovědi se rozsvítila další světla a záře těch předešlých ještě zesílila.
Teplota v místnosti se vyšplhala na nějakých 40°C. Muž cítil, jak ho světlo pálí po celém těle. "Přestaňte! Dost, prosím už konec!!"
Žár ho spaloval. Na zádech a břiše mu vyskakovaly rudé spálené boláky.
"Prosím! Nechci zemřít!" Několik dalších světel se opět rozsvítilo. Na stropě nebylo jediné volné místo. Všude lampy. Zároveň ze všech stran svítily desítky lampiček všech tvarů.
Odněkud se k zemi spustil bílý papír. Přímo k muži. S námahou se k němu naklonil a četl. Síla světla mu ničila sítnici, ale ještě stihl přečíst nápis velkými písmeny "Se svými obětmi jsi soucit také neměl"
Síla světla stále sílila a muž už jenom bolestivě křičel. Celé tělo mu napuchlo, světla ho pálila zaživa a bylo jich stále víc a víc. Teplota v místnosti byla neskutečná, záře oslepující a bolestivá.
"Škvařím se zaživa", uvědomil si ještě a nepřestával křičet bolestí. Silná lana se mu už dávno přivařila k tělu a on se stále pokoušel dožádat nějaké pomoci. Ale bylo pozdě.
Celou scénu přes sklo sledovala záhadná osoba v černém kabátu a blaženě se usmívala: "Přišel tvůj čas".
 


Komentáře

1 Puff Puff | Web | 18. dubna 2012 v 20:58 | Reagovat

Saw parody? :D

2 Caw Caw | Web | 18. dubna 2012 v 21:21 | Reagovat

dobřeeee..to se mi líbí :D

3 Emm Emm | Web | 18. dubna 2012 v 21:43 | Reagovat

[1]: popravdě, trochu jsem čerpala z hororu Smrt-online :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama