Ingenium: CHAPTER IX.

27. října 2012 v 13:54 | Emm |  Ingenium
Píšu už devátou kapitolu, ale zatim se skoro nic zásadního nestalo. Chtěla bych psát delší kapitoly, ale potom by to nikdo nečetl..:D Takže bude víc kapitol, ale budou kratší..Tentokrát jsem překvapila sama sebe, za tak krátkou dobu jsem kapitolu už dlouho nenapsala.


Zavřela jsem oči a snažila se posbírat všechnu sílu uvnitř sebe. Vzpomínala jsem na ten okamžik v nemocnici, kdy ke mně do pokoje vtrhl ten démon a pokusil se mě i Fina zabít. Ve strašně krátké době ho omráčil a já najednou byla na všechno sama. Před očima se mi promítl celý můj život, myslela jsem si, že je po mně. A celou dobu mě strašlivě pálila hruď. Teď už naštěstí vím, proč to tak je.


Ale moje tělo i mysl se jen tak vzdát nechtěli. Připadala jsem si, jakoby mě někdo začal ovládat. Něco nehmotného nade mnou sebralo všechnu mou energii a vyslalo ji přímo proti mému nepříteli.
"Auu!" Z mého tranzu mě probudil Anin křik a zvuk třeštícího se skla. Rychle jsem otevřela oči a spatřila An sedící na gauči přede mnou, jak si dlaní drží levou paži, ze které jí stříká krev. Všude kolem ní byla spousta střepů.
Uvědomila jsem si, že jsem to způsobila já. Silou mé myšlenky jsem vyslala vázu, která stála na konferenčním stolku přímo proti An.
"Panebože, promiň An! Já jsem nechtěla! Říkala jsem, že to ještě neumim ovládat! Co mám dělat?!"
"Hlavně se uklidni, s Finem jsme na tohle zvyklý a ty si taky brzo zvykneš na trochu krve," usmála se, byla úplně v klidu.
"Trochu krve? Kdyť z tebe úplně stříká!"
Do pokoje vstoupil Fin s bavlněným hadrem v ruce: "Lil, to fakt nic neni. Zažili jsme už mnohem krvavější příhody."
"Teď mi vlastně došlo, že jsme ti ještě neřekli, že díky magické síle, která koluje v naší krvi, se uzdravujeme rychleji."
"Kolik toho ještě nevim?" zazoufala jsem a sedla si na zem.
"Z toho si nic nedělej, je jasný, že se nemůžeš dozvědět všechno, co jsme se my dva učili skoro celej život." Povzbudil mě Fin a začal vytírat krev ze země. Z An krev už nestříkala, ale jenom slabě vytékala.
"Já vim, ale štve mě to."
Chvilku jsme všichni mlčeli a já jsem pozorovala, jak se Anina ruka hojí. Fin stále vytíral podlahu, a když byl hotový, stoupl si a vyslal proti podlaze spršku vody, díky které podlahu vyčistil. Nakonec vodu nechal zmizet. Až na rozbitou vázu to tu vypadalo stejně jako předtím.
Celou dobu jsem měla nutkání o naší zvláštní krvi přemýšlet. Možná to bylo tím, jak jí kolem mě bylo tolik.
"Hele, teď mě tak napadlo," začala jsem a oba čekali, co ze mě vyleze, "když je naše krev tak zvláštní a koluje v ní magie…Tak když krvácíme, tak z nás krvácí i ta magie ne?"
Oba se zarazili.
"O tom jsem ještě neuvažovala," přiznala se An.
"A myslíte, že kdyby někdo naší krev vypil, tak by v něm magie taky kolovala?"
"Hej, to je dost dobrá myšlenka," řekl Fin, "ale asi by to nešlo."
Dál jsem pokračovala v mých otázkách, strašně mě bavilo uvažovat nad otázkami, které ještě nikdo nezodpověděl: "Proč by to nešlo? Nemyslíš, že když by tu krev vypil, tak by se mohla vstřebat do jeho krevního oběhu? Třeba jako vitamíny," uchechtla jsem se, "a potom by se naše krvinky prostě spojili s těma jejich obyčejnýma. A než by ty naše červený krvinky v jejich těle zanikly, tak by měli naše schopnosti a zároveň možná i naše rychloléčení."
Fin i An byli mojí myšlenkou uneseni: "Stálo by za to to vyzkoušet. Ale na druhou stranu. Co kdyby to vážně fungovalo? Tahle informace by se nesměla dostat do špatnejch rukou, to by pak bylo zle."
"Máš pravdu. Ale představte si to…Co když, zrovna teď někde v našem městě, běhá nějakej maniak, co unáší lidi, jako jsme my, bere jim krev, dává jí obyčejnejm lidem a takhle si buduje armádu?"
"Fuu, to mě děsí," špitla An. "Možná tohle je ta velká hrozba, proti který budeš muset bojovat, Lily."
"Víte co si myslim?" pokračovala jsem, "že bysme to měli na někom vyzkoušet."
Otázka zůstala ve vzduchu. Nikdo neodpověděl, všichni nad tou myšlenkou uvažovali. Mlčky jsme po sobě pokukovali, dokud Fin neřekl: "Máš pravdu."
"Zbláznili jste se? Víte jak to je nebezpečný?!" An skoro vybouchla vzteky, asi se jí to moc nezdálo.
"An, chápeš, že to vyzkoušet prostě musíme?!" slovo musíme jsem zvýraznila, "co když to napadlo i někoho dalšího a vážně to funguje? Musíme přijít na všechno, co by nám mohlo ublížit! Tobě je snad jedno, že by tvojí krev mohli použít jako novou biologickou zbraň? Tisíckrát horší než nějaký plyny, co se používaly za války?"
An zbledla: "Fajn. Zkuste si to. Ale já do toho s váma nejdu. Nechci nějakýmu nevinnýmu člověku ublížit. Už asi běžte, chci bejt sama."
"An, no tak, nebuď zase naštvaná," pokusil se jí obměkčit Fin, ale marně. Vstala a odešla po schodech nahoru do svého pokoje.
Podívala jsem se na Fina: "To nemá cenu, s tou teď nic nehne. Zejtra třeba už bude v pohodě."
Nesnášela jsem ty její nálady. Stačilo jenom jedno špatný slovo a hned se na všechny naštvala a nešlo s ní mluvit. A poslední dobou to bylo čím dál tím horší.
"Jedinej, kdo se vždycky dokáže urazit, je An," přitakal Fin a vyšli jsme hlavními dveřmi. Nasedli jsme do jeho nablýskaného auta a podívali se na sebe.
"Vážně to musíme vyzkoušet," začala jsem.
"Já vim. Máš pravdu. Ale jak to chceš vysvětlit An?"
"Nijak. Neřekneme jí to. Už mě nebaví jak je na nás pořád naštvaná. Prostě to jednou uděláme bez ní, sama nám to řekla."
"Nemyslíš, že by bylo lepší počkat, až se uklidní?"
"Nevim. Mám z ní blbej pocit. Jakoby to ani nebyla ona."
"Proč?"
"Od tý doby, co jsem se přeměnila, je celá nějaká jiná."
"To se ti jenom zdá, teď je pro tebe všechno nový."
"Hmm, možná," zamyslela jsem se. Třeba má Fin pravdu.
"A možná taky ne," dokončila jsem větu a zamrazilo mě.
Oba jsme na chvilku ztichli a přemýšleli o celém dnešku. Nemůžu si pomoct, ale furt se mi na tom něco nezdálo. Dnešek byl rozhodně nejdivnější den v mém dosavadním životě.
"Mám tě hodit domů?" zeptal se mě Fin a pousmál se.
"Jo, to bys byl hodnej. Díky."
Nastartoval auto a vyrazili jsme směrem k mému domovu. Opět jsem ve vzduchu cítila něco podivně děsivého, ale snažila jsem se tomu nevěnovat pozornost. Snažila jsem se přesvědčit sebe samu, že jsem normální dospívající bytost, které se zdá šílený sen. Ale čím blíže jsme byli k mému domu, tím více mě opouštěla dobrá nálada a pod kůži se mi dostávalo nechutenství a deprese.
***
A měla jsem k tomu dobrý důvod. Když jsme se dostali k odbočce k mému domu, nemohla jsem si nevšimnout postavy, která stála u domovních dveří a dívala se přímo mým směrem.
"Achjo, on mi nikdy nedá pokoj. Jakoby toho dneska už nebylo dost," vzdychla jsem, a když auto zastavilo, neochotně jsem vystoupila a vyšla jsem po pěšince směrem k domovním dveřím, kde stál Patrick.
 


Anketa

Kdo z hlavních postav ti je nejsympatičtější?

Lily
An
Fin

Komentáře

1 Megan Megan | 2. listopadu 2012 v 13:34 | Reagovat

Ahoj na internetu jsem hledala něco jak si vydělat doma i kdyby to mělo bejt jen pár stovek. A ejhle narazila jsem na slušnou věc nainstalujete si lištu do pc a stačí trávit pár hodin denně na internetu a peníze se načítají samy. Přes lištu kterou si nainstalujete projde až 100 reklam za hodinu. Takže žádné klikání a podobné věci. Stačí být jen na internetu, vše je bez poplatků takže za zkoušku nic nedáte, zrušit se to dá vždycky :). A záleží jen ná Vás kolik si budete chtít vydělat, pokud trávíte hodně času doma stačí zapnout pc najet na libovolnou internetovou stránku a jít koukat na tv nebo vařit :D. Doporučuji zkuste to :) http://www.revolucnireklama.cz/index.php?ido2=6626 (pokud by Vám blblo přihlášení do systému klikejte do zeleného okénka "přihlásit" uplně v pravo :))

2 RocK-pUNk-meTaL... ;) RocK-pUNk-meTaL... ;) | Web | 28. ledna 2013 v 22:01 | Reagovat

Super blog.Ale ako kukam už tiež moc "nefunguje" :)

3 odinite odinite | Web | 18. června 2015 v 13:20 | Reagovat

online pujcka pred výplatou vamberk O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama