Ostatní

Jednostranné pouto

29. září 2012 v 23:42 | Emm
Tak jsem po dlouhý době zase něco napsala..Slibovala jsem 30 days challenge,ale neni čas. Za ten necelej měsíc už propadám z matiky, shit.
Nezařadila bych to tak úplně mezi příběhy, ale spíš mezi líčení pocitů..
Dneska vyjímečně nekončim smrtí, nějak mi to k tomu nepasovalo. Lepší bude, když se oná osoba bude navěky utápět ve vlastnim smutku. Enjoy.
Zdroj obrázku: weheartit.com/
538835_368761043198580_1692859751_n_large

UDG - Mary-Ann - anglická verze

18. prosince 2011 v 0:43 | Emm
Znáte web interpals? Je určený k poznávání cizích kultur a lidí ze všech konců světa.
Takhle jsem narazila na jednoho amíka s podobnými zájmy. Bavili jsme se o muzice a já mu poslala kapelu UDG..strašně se mu zalíbila a poprosil mě jestli bych mu nepřeložila Mary-Ann ^^ Souhlasila jsem, protože jsem si chtěla procvičit mojí mizernou angličtinu. U některých slov jsem musela použít google -.- ale jinak celkem bez problému. A když jsem mu to poslala, tak tomu rozuměl! Happy dobby :D


Proč žít?

23. srpna 2011 v 20:08 | Emm
Tak jsem se pokusila o "úvahu". Je to vážně hrůza, asi nejhorší úvaha co jsem kdy napsala. Ten konec je nerozvinutej a úplně mimo..No to je jedno :D Napsala jsem to asi za 5 minut..Btw, další inteligentní téma týdne |-(

Úvaha pod perexem

Co kdyby zanikla Země?...

25. května 2011 v 20:33 | Emm
(úvaha Kdybych žila v mimozemských civilizacích)

Obrázek má znázorňovat holku, která drží v ruce čínskou polívku a je z planety Země. Mimozemšťané se jí posmívají, protože je jiná. Obrázek vážně bída a skener to ještě zhoršit :D

Úvaha pod perexem :)

Podzim v lese

13. března 2011 v 14:08 | Eipy
Já vim, dlouho jsem tu nebyla a bla bla..ale radši jdu ven nebo si jen píšu s lidma..stejně nemám žádnou inspiraci na články..Ale tenhle týden (nebo minulej? ztrácim paměť :D ) jsme psali slohovku. Líčení krajiny. A já si vybrala podzim v lese. Neni to nic moc, protože jsme ani nepsali přípravu, ale to je jedno. Aspoň něco po dlouhý době zase napíšu :D

Obula jsem si tenisky, popadla blok a tužku a zamířila do lesa. Byl zrovna vlhký podzim, čas, kdy se zvířata ukládají ke spánku, ptáčci přestávají cvrlikat a odlétají do teplých krajin, všichni se připravují na dlouhou tuhou zimu.
Chvilku jsem bloudila lesem, potom jsem si našla místečko na uschlém pařezu, zavřela jsem oči a vnímala les jinými smysly. Cítila jsem vůni deště a ranní vláhy, zaposlouchala jsem se do notování ptáčků, občas jsem slyšela dusot kopyt tlumený o měkký koberec z mechu, to asi srnky hledali něco k snědku, nebo padání šišek do trávy.
Otevřela jsem oči a rozplývala se nad tou krásou. Úplně jsem zapomněla na obrovská hlučná města. Všechno bylo tak uklidňující, tak čisté. Pozorovala jsem listnaté stromy, jak se kymácí ve větru. Většina jejich červeně zabarveného listí už opadala a zůstala na zemi, ale sem tam se nějaký zelený nebo žlutý lísteček udržel na větvích. V měkkém zeleném mechu rostly houby. Zahlédla jsem dva hříbky s hnědými hlavičkami, kteří rostli těsně vedle sebe. Po chvíli jsem si všimla zeleného kapradí, na kterém ještě zůstala rosa, takže vypadalo, jako by bylo pokryto diamanty. Po udusané cestičce přeběhl chlupatý zajíc, který si v tlamičce nesl trs trávy, asi se připravoval na zimu. Zvedla jsem hlavu a zadívala se do barevných korun stromů. Udivovalo mne, jak příroda dokázala něco takového vykouzlit. Přirovnala bych to k pohádce. Na jedné z tlustých větvích starého dubu se usadila rezavá veverka, která louskala ořechy, Její huňatý ocas byl skoro dvakrát větší než ona sama. Po chvilce jí z louskání vyrušil černý datel s červenou čepičkou. Pozorovala jsem ho, ale pak mě zaujalo nebe. Bylo krásně modré, bez mráčku. Slunce ozařovalo větve, přes které dopadal stín na barevnou zem.
Mohla bych tam ještě dlouho sedět a kochat se krásami lesa, ale zatáhlo se a já musela domů. Všechno jsem si zachytila do svého bloku, takže mám na tohle místo krásnou vzpomínku.

Určitě je v tom spousta chyb, nechtělo se mi to znovu číst...Užijte si den :)
 
 

Reklama