Příběhy

Ten neznámý

24. října 2012 v 18:59 | Emm
Minulou středu jsem si zašla do KFC a večer mě jeden kluk inspiroval napsat tohle. Kvalita mojeho vyjadřování pořád víc a víc upadá, nevim čim to je. Je to celkem blbost, něco takovýho by se asi stát nemohlo, i když nereálný to neni..Enjoy.

Vše je laděné do červené a bílé. Spousta stolů, židlí a hlavně lidí. Seděla jsem v jedné z mnoha poboček KFC a vychutnávala si kyblík Classic. Byla jsem sama, všichni moji kamarádi šli někam pít, ale mně se nechtělo. Pila jsem teď skoro pořád a začala se mě zmocňovat myšlenka, že jsem spitka.
Zamyšleně jsem si seděla, koukala do blba a pojídala Stripsy, když kolem mě prošel zvláštní kluk. Měl zelené tričko, pod krátkým rukávem vytetovanou kérku a náušnici v levém uchu. Podivně se na mě usmál a já mu úsměv opětovala. Sedl si ke stolu naproti mně, ještě s jeho kamarádkou. Moc jsem si ho nevšímala, spíš jsem se věnovala mobilu, kde jsem smskovala s mým kamarádem, který se zrovna vzpamatovával z toho, že ho odkopla jedna holka. Nechápu tyhle zamilovaný šílence. Lepší je na nic nemyslet a užívat si života. Jak jen to jde.

Pod lampou

17. dubna 2012 v 21:27 | Emm
Měla bych psát články na web kámoška.cz, protože jsem úplně bez peněz. Nebo dělat něco jinak užitečnýho. Na školu úplně kašlu, ale i přes to mám dobrý známky. Mám děsně moc volnýho času, ale stejně pořád nemám čas. V úterý nebo ve středu očekávejte další článek do rubriky "Dokument: Rovnátka", tentokrát o mých prvních dojmech z otisků. Na Ingeniu už zase pracuju, brzy očekávejte další díl.

Ale teď k tomu hlavnímu, přemohla jsem se a napsala jsem další "dramaticko-drastický" příběh na téma týdne Světlo.

Úvaha Alkoholika

1. března 2012 v 19:41 | Emm
Taková nicneříkající příběho-úvaha. Každej si to přeberte jak chcete.
Tumblr_m056yd0hg61qj2249o1_500_large

Pád Zimy

25. února 2012 v 17:34 | Emm
Vůbec nevim co dělat se svým "milostným životem". Všechno je tak složitý -_-"
Tak jsem se nakonec dokopala k napsání příběhu do soutěže na téma V knize ukryté. K příběhu jsem namalovala i obrázek, nevim, jestli mi to tam pošlou. Každopádně tahle práce nepatří k mým nejlepším. Měla jsem omezený počet znaků, takže jsem se nemohla věnovat pocitům a prožití situace. Přemýšlím o tom, že to ještě přepíšu do delší verze, je to vážně mizerně zpracované..

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok - pokus o básničku

24. prosince 2011 v 13:43 | Emm
Snad poprvé v životě píšu básničku. A ještě ke všemu Vánoční! Jsem na sebe hrdá.. :D A jestli nekoukáte na seriál "Řekni kdo tě zabil" tak vám to asi nebude dávat smysl.. Šťastný a veselý! ^^

394240_284638411586518_100001210859096_837729_1532223099_n_large

Za dveřmi je smrt

23. prosince 2011 v 20:00 | Emm
Asi na každý škole se píše olympiáda z češtiny. Gramatická a slohová část. Celkově jsem byla 4., takže do dalšího kola nepostupuju. damn.
Za sloh jsem ale dostala plnej počet bodů, takže mi to tolik nevadí :D Měli jsme napsat cokoliv na téma: Za dveřmi je.. (a dopsat nějaký slovo). Já jsem opět zvolila příběh končící smrtí. Nepatří mezi moje nejlepší práce, ale i tak se s vámi chci podělit o vraždící dítě ^^
zdroj obrázku: weheartit.com

396188_1752342943668_1691731157_934898_1346788718_n_large

Artist

24. října 2011 v 22:22 | Emm
Konečně jsem něco zase vymyslela! Začínala jsem se bát že moje "spisovatelská kariéra" skončila ještě před tím, než začala. Dneska je to sice slabší, ale nevadí..Musim se do toho zase "dostat" .. :)
Tumblr_lsnvsyklzn1qzyyyno1_500_large

Two incredible stories

19. září 2011 v 14:17 | Emm
Za úkol jsme dostali slohovku z ájiny na téma: "Neuvěřitelný příběh". Mohli jsme si to vymyslet, nebo napsat něco, co se doopravdy stalo. Já jsem napsala dva příběhy podle skutečné události. Jeden pro mě (Meeting with ghost) a druhej (Scary noise) pro mojí sestřenici. Za tu slohovku jsem od ní dostala milku ♥ :D Jinak se omlouvám za chyby, klidně mě opravte do komentářů. Rozsah byl minimálně 100 slov, takže nic dlouhýho nečekejte.


Sibling love

10. září 2011 v 19:09 | Emm
Tak se zase pokoušim něco psát..mám ještě rozepsanej jeden příběh a spoustu novejch zážitků, ale lenost je moje paní takže snad někdy příště něco napíšu :D Poprvý po dlouhý době to skončí šťastně! Teda né moc, umře tam jedna jistá osoba, ale čeká nás happy-end! ^^ :D
Je to vymyšlený, takovýho sourozence nemám a nikdy mít nebudu...

* * *
Klíčovou dírkou ke mně pronikají osluňující paprsky slunce. Stojím u těžkých kovových dveří. Pomalu je otevírám a zaposlouchávám se do skřípotu pantů. Dveře jsou těžké, ale přesto se mi je podařilo otevřít. Chvíli stojím a přemýšlím co dál. Ustoupit a vrátit se zpět? Ne..Dokončím to.
Tichými kroky přecházím po střeše jednoho z panelových domů. Nervózně si hraju s tkaničkou, kterou nosím ovázanou kolem mého zápěstí. To co se stalo v několika posledních hodinách, mi pořád nedochází. "Vážně je to pravda?", ptám se sama sebe a z očí mi začínají stékat slzy. V hlavě si to pořád znovu a znovu promítám.

Srdce na dlani

18. srpna 2011 v 22:01 | Emm
"Moje pesimistický nitro pomalu ale jistě zaniká. Už neumim nic jinýho než se jen blbě usmívat, tlemit se kravinám a milovat svůj život."

Mladý chlapec v černých džínách a kostkované košili koukal do modrých očí své dívky. Byla drobné postavy s tmavými vlasy, plnými rty, její velké oči měla orámované tužkou a řasy zvýrazněné řasenkou. Kdyby byla se svým chlapcem kdykoliv jindy, usmívala by se, objímala by se s ním a společně by se radovali ze života. Dnes ale měla za úkol něco jiného.

eternity.

13. srpna 2011 v 2:10 | Emm
Je mi úplně jedno že jsem opilá a myslim na dokonalýho kluka..mám potřebu to napsat, omlouvám se za chyby a zejtra to asi smažu..

Vysoké trsy zelené trávy. Zářící slunce hledící z výšky na dvě postavy přitisknuté blízko sebe. Chlapec a dívka. I když tak rozdílní, přesto přitahující se jako magnety. Vedle prašné cesty oblíbené u cyklistů se povalují a vychutnávají si okamžiky nádherného letního dne. Objímají se, líbají se.
"Kéž by to nikdy neskončilo..On chutná jako věčnost, je celý můj život. Moje srdce bez toho jeho nemůže bít, bez něho nedokážu existovat.", pomyslela si tmavovlasá dívka. Převalila se na bok a zadívala se do azurově modrých očí svého chlapce: "Miluju tě.." zašeptala do ticha přerušovaného cvrlikáním ptáčků.

Vyjímečná

12. srpna 2011 v 13:40 | Emm
Na táboře jsem napsala jeden příběh, protože mě už všichni srali a chtělo se mi spát..Tak jsem se z toho musela vypsat :D Opět končí smrtí, i když teď je to spíš trochu na pobavení..Proč to přiřazuju k tématu týdne: "Návrat do reality"? V tom si každý najděte význam sám.

Bílá čtvercová místnost zahalená v temnotě. Jen jedna malá lampa vrhá světlo do spleti zrcadel, nábytku a nejrůznější dekorativních předmětů. Ze studené vody se odráží křišťálové proužky plné blyštivých diamantů. Celá místost je pečlivě vymalována a vydlaždičkována do slonovinově bílé barvy. Uprostřed místnosti stojí postava zahalená do černého pláště. Nehybně postává a těká očima z jednoho rohu do druhého, jakoby někoho hledala, nebo si chtěla zapamatovat tohle místo do konce života. Až do smrti.

Jak si autoři blog.cz zase dělají, co se jim zlíbí

29. června 2011 v 0:32 | Emm
Grr! Už mě štvou ty věčný změny a výpadky! Dneska jsem nastavovala novej design, koukám do nastavení a tam to je všechno překopaný, jinej systém a obrovskej bordel! Naštěstí jsem nějak přišla na to, jak všechno nastavit a novej design je tu. Rozhodla jsem se ale tenhle problém, co štve hodně blogerů, převést do "metafory" a vymyslet nějakej příběh..Heh, no, kochejte se panstvo..



Noční procházka

6. června 2011 v 23:50 | Emm
Tenhle příběh je na jedno brdo s předchozím příbehem. Tohle jsem totiž napsala jak oslohovku pro další kámošku, která chodí do třídy s tou první kámoškou :D A opět jsem dostala milku ♥

Ještě než se dostanu k vypravování..Kei slyšíš mě? Kam zmizel tvůj blog? :(

A téma týdne: Stroj času. Asi nějakej příběh na tohle téma napíšu :)

-------------------------------------------------

"Zase jsi neudělala co jsem řekla! Neumyla jsi nádobí! Neutřela jsi prach! Nemáš napsaný úkoly! Tak takhle by to nešlo! Váš domácí vězení, holčičko. A žádná televize!", mlaskla facka. Drobná blonďatá dívka uraženě odkráčela do svého pokoje a práskla dveřmi. Už dlouho si s mámou nepovídala jinak, než takhle, ale dneska toho už měla dost, když dostala facku. Od vlastní mámy! Sedla si na svou obrovskou postel a chvilku trucovala. Ale nebylo jí o nic platné. Potřebovala na čerstvý vzduch a otevřené okno jí nestačilo. "Mmm, okno!", pomyslela si a hned jí napadl senzační nápad.

Půlnoční shledání

4. června 2011 v 15:03 | Emm
Na téma týdne Pohádka.., která nekončí větou: A žili šťastně až do smrti..
Jinak psaný jako slohovka pro kámošku a dostala jsem za to milku! ♥ :D
Obrázek z googlu..

Cesta Zapovězeným lesem [2.část]

31. května 2011 v 21:25 | Emm

Zamířila opačným směrem, než mířil Firenze, protože doufala, že ji tato cesta vyvede ven z lesa. Potichu našlapovala, vyhýbala se suchým větvičkám a hustším porostům, aby nevydávala moc hlasité zvuky. Když prolezla jedním keřem, uviděla u stromu zvláštní postavu. Vypadala skoro jako člověk, ale bylo na ní něco zvláštního. Seděla na mechu opřená o kmen mohutného listnatého stromu a chechtala se. Když k ní Emm pomaličku přišla, rozpoznala nejenom rysy, ale i barvu. Teď měla docela dobrou představu o tom, jak tvor vypadá. Byl to mužíček se zelenou pletí a bílými rovnými vlasy po ramena. Z těla mu rostly opravdu dlouhé končetiny, které byli zakončené obrovskými chodidly a dlaněmi. Kdyby se tvor postavil, měřil by asi devadesát centimetrů. Obličejem připomínal elfa. Ostré rysy a dlouhé špičaté uši. Ale nebyl to elf. Emm poznala, že je to lesní mužíček, díky jeho smíchu, kterým lákal hloupé děti, aby je mohl sníst. Raději se vrátila zpět za křoviny a vydala se obloukem jinou cestou, aby se s mužíčkem nesetkala.

Cesta Zapovězeným lesem [1.část]

30. května 2011 v 20:48 | Emm
No..nevim jestli se to dá zařadit mezi pohádky..Každopádně to vyjímečně nemá žádnej tragickej konec. Napsáno jako esej na Kouzelné tvory na EB. Jinak příběh má dvě části :)

Azurově modrá obloha už byla protkaná nitkami temnoty. Vysoká černovlasá dívka se plížila z brány hradu směrem k porostu stromů nejrůznějších druhů. Ještě kousek a její postava zmizí v Zapovězeném lese. Naposledy se ohlédla za ozářenými okny hradu a potom vstoupila do změti vysokých topolů a buků a širokých smrků.

Temná hladina

28. května 2011 v 12:18 | Emm
Další pesimistickej příběh. Učitelka si stěžovala zástupkyni, že všechny moje slohovky končí smrtí. Kráva ať si nasere :D Je to inspirovaný jednim obrázkem z učebnice. Měli jsme vymyslet příběh a básničku. Takže vám přinášim obojí.

Prvně básnička:

Temná černá noc,
Má magickou moc.
Mladá žena s lahví vína,
Na nekonečnou oblohu zírá.
Svou budoucnost ve hvězdách hledá,
Zdalipak jí štěstí čeká?


Pod perexem příběh:

Když je tma...

20. dubna 2011 v 23:14 | Eipy
Minulou středu jsme byli v AJG (Alšova Jihočeská Galerie). Někomu z nás se tam dostaly obrázky a texty a mě (kupodivu) se tam text dostal! Byli jsme i v televizi, protože jsme tam vyráběli kostými na královnu noci (heh, no já sice byla ta královna...)
Odkaz na záznam z televize je TADY a přetočte si to na 12:36 a 13:46. Jsme tam sice asi jen 4 vteřiny, ale koho to zajímá, jsme tam! :D
Pod perexem můj text :)

The Bullying (přiběh v angličtině)

18. dubna 2011 v 22:38 | Eipy
Je to celkem dávno (asi měsíc), co nám učitelka ájiny zadala úkol - vytvořit projekt o šikaně (samozřejmě anglicky :D). Měli jsme i vymyslet nějaký příběh a protože jsem opravdu "talentovaná", chtěla bych se s vámi podělit o to moje "veledílo".
(Opět to končí tragicky, jako věština mojich příběhů :P)

Setkání s jednorožcem

14. dubna 2011 v 20:58 | Eipy
Poslední dobou pořád jen píšu a píšu! A jsem šťastná! Směju se každý volovině! Přišla jsem totiž na to, proč jsou všechny moje příběhy, povídky, úvahy, básničky, obrázky, styl oblékání tak pesimistický i když jsem rozenej optimista! Já se ze všeho pesimistickýho vypíšu, vyposlouchám, vynachodim a pak je ve mě jenom radost a světlo. Má duše vzkvétá :D
Článek jsem předpřipravila včera v půl jedenáctý. Touhle dobou mám na 99% další osmičku venku :)
Čti pod perexem.. (obrázek z googlu)

Dračí utkání

5. dubna 2011 v 22:48 | Eipy
Po dlouhé době opět píšu nějakej příběh :) Původně tenhle text neměl být příběh ani se neměl dostat na blog (byl to úkol do hodin drakologie na EB), ale osud to chtěl jinak :D

Zdroj obrázku: google

V odlehlých končinách dávno zapomenuté země bylo sídlo bouřných draků. Ten největší z nich bydlel v té nejrozlehlejší jeskyni. Jeho svalnaté tělo pokrývala šedá tvrdá kůže jako z pancíře, jeho hřbet a ocas zdobily špičaté, výhružně vyhlížející ostny. Když se rozzuřil, řval takovou silou, že se celá jeho chýše otřásala. Ostatní draci z něho měli strach, nikdy neexistoval silnější drak.
Jako každé ráno se drak probudil, vylezl ze své jeskyně a protáhl si mohutná široká křídla. Ladně se vznesl do vzduchu a letěl k modrému jezeru, kam chodili draci pít. Když přistával, rozvířil svými křídly rozlehlé zelené traviny. U jezera nebyl sám. Opodál se napájela matka se svými několik dní starými mláďaty. Mláďata poskakovala, dováděla, zkoumala vodu, plavali v ní, potápěli se a cákali po své matce. Ona to ignorovala a dál v klidu polykala vodu po litrech.

Flash 2/2

30. října 2010 v 20:34 | Eipy
Samozřejmě že jsem to nestihla dopsat..Jsem totiž strašně líná a nedodržuju sliby :P :D
Téma týdne Halloween mě nijak neoslovilo, i když budeme dlabat vlastnoručně vypěstovanou dýni (je fakt obrovská!! Pak vám sem dám fotky). První část příběhu najdete "tady"

Flash 1/2

22. října 2010 v 20:25 | Eipy
Další příběh na Téma týdne, tentokrát fantasy :) Nevím co se z týhle další ptákoviny vyklube..Kdyby to nebylo dobrý, tak to aspoň bude šílený :D
(Nechápu proč, ale pořád píšu příběhy z ženskýho pohledu..Takže tentokrát to napíšu z pohledu kluka :D)
PS. Flash = blesk, nějak mi to nevyšlo, takže to bude na dvě části :)

Probudil jsem se s kapičky potu na čele. Už zase. Před očima jsem viděl sen, který se mi zdál. Moc jsem si ho nepamatoval. Viděl jsem blesky, slyšel hromy, obloha byla jako elektrické pole. A ta postava. Jakýsi muž, kterého jsem moc přesně neviděl. A potom oslnivý záblesk, oslnivější než všechny ostatní a ohlušující hrom. A pak nic. Jenom ticho a tma. Potom jsem se probudil. Co to jen tak může znamenat? Proč se mi pořád dokola zdál tenhle sen? Už jsem nedokázal usnout. Přemýšlel jsem. O tom snu. Vůbec mě nenapadlo, že by mi ten sen mohl ovlivnit budoucnost.

Posel smrti

16. října 2010 v 22:15 | Eipy
Docela mě zaujalo téma týdne - hřbitov. Já osobně nemám hřbitovy ráda a vyhýbám se jim. Ale když už tu je to téma týdne..proč nenapsat nějakej vymyšlenej příběh o hřbitovu, hm? .. (Zase debilní úvod :D Takže radši si přečtěte ten příběh..)

 
 

Reklama